Vymáhání justičních pohledávek
V současné době justiční pohledávky, které jsou představovány uloženými pořádkovými pokutami, peněžitými tresty, soudními poplatky a náklady trestního řízení, vymáhají okresní soudy, které mají z důvodu nedostatečného personálního obsazení velmi často uzavřeny smlouvy o vymáhání se soudními exekutory. Tento stav má změnit návrh zákona předložený ministerstvem spravedlnosti v polovině února 2020, dle kterého by vymáhání justičních pohledávek kompletně přešlo pod celní úřady. Důvodem pro avizovanou změnu má být podle ministerstva snížení zátěže soudů a údajně vyšší vymahatelnost justičních pohledávek.
Je však vhodné zmínit, že ministerstvo spravedlnosti své závěry o předpokládané vyšší vymahatelnosti justičních pohledávek nikterak nedokládá relevantní analýzou, která by vyhodnotila tento specifický segment pohledávek. Z dřívějších zveřejněných statistik vychází co do vymahatelnosti pohledávek jako vítězové soukromí věřitelé, kteří nejčastěji vymáhají své pohledávky právě prostřednictvím soudních exekutorů, oproti věřitelům z veřejného sektoru, u nichž je vymahatelnost pohledávek obecně nižší. Justiční pohledávky jsou velmi nebonitní. Riziko marně vynaložených nákladů v případě neúspěchu vymožení pohledávky nesou soudní exekutoři jako své podnikatelské riziko. V případě celní správy ponese náklady na vymáhání stát, respektive daňoví poplatníci, kteří budou muset i akceptovat další náklady na personální a materiální posílení celních úřadů. Ministerstvo spravedlnosti předpokládá v souvislosti s návrhem zákona posílení celních úřadů o 120 zaměstnanců. Náklady na ně byly vyčísleny na 74 milionů korun ročně.
Justiční pohledávky dosahují celkové výše skoro 6 miliard korun, přičemž 85 % z nich tvoří pohledávky generované trestním soudnictvím.
Je však vhodné zmínit, že ministerstvo spravedlnosti své závěry o předpokládané vyšší vymahatelnosti justičních pohledávek nikterak nedokládá relevantní analýzou, která by vyhodnotila tento specifický segment pohledávek. Z dřívějších zveřejněných statistik vychází co do vymahatelnosti pohledávek jako vítězové soukromí věřitelé, kteří nejčastěji vymáhají své pohledávky právě prostřednictvím soudních exekutorů, oproti věřitelům z veřejného sektoru, u nichž je vymahatelnost pohledávek obecně nižší. Justiční pohledávky jsou velmi nebonitní. Riziko marně vynaložených nákladů v případě neúspěchu vymožení pohledávky nesou soudní exekutoři jako své podnikatelské riziko. V případě celní správy ponese náklady na vymáhání stát, respektive daňoví poplatníci, kteří budou muset i akceptovat další náklady na personální a materiální posílení celních úřadů. Ministerstvo spravedlnosti předpokládá v souvislosti s návrhem zákona posílení celních úřadů o 120 zaměstnanců. Náklady na ně byly vyčísleny na 74 milionů korun ročně.
Justiční pohledávky dosahují celkové výše skoro 6 miliard korun, přičemž 85 % z nich tvoří pohledávky generované trestním soudnictvím.