Ústavní soud potvrdil zákonnost záloh za insolvenční návrhy
Nejvyšší soud podal k Ústavnímu soudu návrh, ve kterém se domáhal zrušení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, jelikož podle jeho názoru je toto ustanovení v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Toto ustanovení bylo do insolvenčního zákona přidáno v roce 2017 a má předcházet podávání šikanózních návrhů na zahájení insolvenčního řízení, kdy osoba podávající tento návrh má povinnost zaplatit zálohu ve výši 10 000 Kč nebo 50 000 Kč (v závislosti na tom, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu podnikající či nikoliv). Nejvyšší soud argumentoval, že tato záloha není svou povahou soudním poplatkem, ani jistotou, která by měla sloužit k uhrazení případné škody a jedná se jen o jakousi „kvazi zálohu“. Dále Nejvyšší soud namítal, že toto ustanovení odepírá právo na přístup k soudu a porušuje princip rovnosti účastníků.
Ústavní soud dne 28. června 2022 návrh Nejvyššího soudu zamítl a ustanovení zakotvující povinnost uhradit zálohu při podávání insolvenčního návrhu potvrdil. Dle něj totiž právo na přístup k soudu je zachováno, jelikož soudní ochrana je reálně dosažitelná a nelze považovat povinnost zaplatit zálohu za nepřiměřené. Dále dle Ústavního soudu není zásada rovnosti účastníku absolutní, zákonodárce má právo stanovit rozdílný rozsah procesních práv a povinností u různých druhů řízení, což je učiněno po právu v tomto případě. Naopak ustanovení sleduje legitimní cíl a je vůči tomuto cíli přiměřené, kdy cílem je posílení ochranných prvků zamezujících podávání šikanózních insolvenčních návrhů. Tím má předcházet poškozování pověsti a důvěryhodnosti osob a s tím spojenou možnosti ucházet se o veřejné zakázky, úvěry apod.
Povinnost zaplatit zálohu při podávání insolvenčního návrhu tedy zůstává pořád v platnosti a věřitel má povinnost ji zaplatit, jinak bude insolvenční řízení zastaveno.
Ústavní soud dne 28. června 2022 návrh Nejvyššího soudu zamítl a ustanovení zakotvující povinnost uhradit zálohu při podávání insolvenčního návrhu potvrdil. Dle něj totiž právo na přístup k soudu je zachováno, jelikož soudní ochrana je reálně dosažitelná a nelze považovat povinnost zaplatit zálohu za nepřiměřené. Dále dle Ústavního soudu není zásada rovnosti účastníku absolutní, zákonodárce má právo stanovit rozdílný rozsah procesních práv a povinností u různých druhů řízení, což je učiněno po právu v tomto případě. Naopak ustanovení sleduje legitimní cíl a je vůči tomuto cíli přiměřené, kdy cílem je posílení ochranných prvků zamezujících podávání šikanózních insolvenčních návrhů. Tím má předcházet poškozování pověsti a důvěryhodnosti osob a s tím spojenou možnosti ucházet se o veřejné zakázky, úvěry apod.
Povinnost zaplatit zálohu při podávání insolvenčního návrhu tedy zůstává pořád v platnosti a věřitel má povinnost ji zaplatit, jinak bude insolvenční řízení zastaveno.